Z Bohumilic na Mářský vrch

V nejbližším okolí Bohumilic, na vrchu Křížovice či Staňkova hůrka, byly objeveny valy pravěkých hradišť. I samotná osada je velmi stará, snad už v 10. stol. byla v majetku kapituly pražského kostela sv. Víta. Další zmínka je až z r. 1353. Od konce 15. stol. patří Bohumilice Malovcům z Chýnova. Jan Malovec pak r. 1579 staví tvrz Skalici. Po třicetileté válce je tvrz přestavěna na renesanční zámek. Mezi další majitele panství patří Sickingenové, Thun-Hohensteinové či rod Lumbe z Malonic. V r. 1923 kupuje zámek pražský továrník Ferdinand Holoubek. Po r. 1950 zde hospodařily Státní statky Vimperk a v r. 1996 předaly zanedbaný majetek zpět rodině Holoubkově. Ta se snaží uvést zámek do původního stavu. V současnosti zde můžeme využít služeb koňské jízdárny a dalších navazujících služeb. Jsou zde apartmány se samostatným vchodem a vlastním sociálním zařízením. K dispozici je i konferenční místnost pro 50 účastníků. V areálu jízdárny je budována expozice původních plemen hospodářských zvířat.

U zámku najdeme 300 let starou lípu a kapličku sv. Jana Nepomuckého. Dominantou vsi je kostel postavený po r. 1200, původně zasvěcený sv. Martinu, později Nejsvětější Trojici a sv. Barboře. Z gotické stavby se dochovaly portál a kamenná křtitelnice. Kostel měl pohnutou historii, v letech 1657 a 1815 vyhořel, takže nynější podoba je z let 1817-18. Při požáru v r. 1815 byl žár tak velký, že se kostelní zvony roztavily. Dnes je kostel opraven. Před vchodem jsou umístěny staré náhrobní kameny příslušníků rodu Malovců s jejich erbem, polovinou koně.

Obec proslavil také meteorit, který byl vyorán v r. 1829. Váha všech nalezených úlomků činila téměř 60 kilogramů. Úlomky jsou dodnes v přírodovědných muzeích po celém světě. Za všechny jmenujme alespoň Vídeň, Berlín nebo Chicago. Největší, 37 kilogramů vážící, kus je uložen v pražském Národním muzeu. Do Bohumilic jezdíval také Karel Klostermann a zde napsal román Strejček z nebe. V románu Ecce Homo také zvěčnil místního faráře Jana Hanžla. Mezi zdejší významné rodáky patří také Liškové, oba Antonínové, z nichž jeden to „dotáhl“ na ředitele Muzea Hlavního města Prahy a druhý na českobudějovického biskupa.