Kolem Boubína za posledním vlkem

Celková délka

46,7 km

Časová náročnost

3-4 hodiny

Terén

kopcovitý

Doporučené období návštěvy

jaro, léto, suchá podzim

Fyzická náročnost

náročná 

Značení

kombinace značené i neznačené trasy, vytrasováno v Mapy.cz

Jak se dostanete na začátek

autem či hromadnou dopravou do Vimperka

Jak se dostanete zpět

jedná se o okruh

Popis trasy

V Bořanovicích je památkově chráněno stavení č. p. 13. Nedaleko vsi je přírodní rezervace Opolenec. Jsou zde chráněna společenstva na pošumavských krystalických vápencích s celou řadou chráněných druhů. Roste tady například hořeček český, tořič hmyzonosný, kruštík tmavočervený, vemeník zelenavý, pětiprstka žežulník, vstavač kukačka, vstavač nachový, hruštička zelenokvětá, jednokvítek velekvětý, kociánek dvoudomý, lilie zlatohlavá a další.

Původní dvůr ve Smrčné je doložen z roku 1381. Třípatrová sýpka bývá pokládána za původní klášter templářů. Na sousedním stavení je sickingenský erb s kamennými koulemi. Ve vsi pod sýpkou je několik zajímavých starých chalup.

Mářský vrch (907 m n. m.) s rozhlednou a kaplí z let 1935–1937 je dominantou západní části Bělečské vrchoviny. Iniciátorem stavby byl v roce 1935 archivář a farář František Teplý z Malenic. Kaple sv. Václava má tvar románské rotundy. Rozhledna je vysoká 12 metrů, betonový vyhlídkový ochoz se nachází ve výši osmi metrů. Pod rozhlednou je kamenné moře ze syenitového porfyru, zvané Lysá skála. Ke kapli vede křížová cesta. Poslední malby provedl vlachovobřezský malíř Jindřich Boška.

Původně gotický kostel sv. Maří Magdaleny v bývalé farní vsi Svatá Maří byl barokně přestavěn v 18. století. Vybavení se dochovalo rokokové. V kostele nás zaujme gotická desetistranná kamenná křtitelnice se čtyřmi znaky. Vodorovné břevno patří Budkovským z Budkova, dva klíče Nebřehovským, růžice a kapr pánům z Čestic. Obec navštívil i Jan Neruda.

Obci Šumavské Hoštice dominuje původně gotický kostel sv. Filipa. Je prvně zmiňován stejně jako samotné Hoštice v roce 1360. Po požáru v roce 1654 trvalo téměř dvacet let, než byl kostel znovuobnoven. Nejspíš nekvalitně, neboť rychle chátral. V letech 1749–1751 byl proto místo něho postaven nový barokní, a to podle plánů A. E. Martinelliho. Původní gotický profilový portál z kostela byl pak osazen do stavby márnice. Zajímavostí je, že zdejší varhany pochází ze zničeného kostela na Knížecích Pláních. Ze stejného místa sem byl dovezen i jeden ze zvonů. Kostel byl v roce 2014 opraven a jeho žlutá fasáda s červenou bání a střechou svítí do kraje. Zvláště působivý je pohled z hlavní silnice, kdy k siluetě kostela přibude i silueta Boubína. Další stavbou, která nás v Hošticích zaujme, je bývalý hostinec (s kovárnou) vystavěný Jakubem Bursou roku 1846. Na tehdejší dobu honosnou stavbu si mohl stavebník Jakub Kolafa dovolit, byl totiž zdejším rychtářem. Dodnes se zde říká Na Nové hospodě. Dům má charakteristickou polovalbu. Pod jejím štítem je zachován nápis a typické Bursovy ozdůbky. Na štítu čteme, že STALO SE ZA GAKUBI KOLAFI NOVE WISTAWENI LETA PANE 1846. Motiv stromku, který je typický pro Bursu, nechybí ani zde. Dodnes ovšem nevíme, co měl symbolizovat. Zda prostě jen glajchu na nové stavbě nebo symbol života, malovaný třeba i na velikonoční vejce anebo převzatý symbol laty z výzdoby pláště českobudějovické Panny Marie Klasové.

První zprávy o vsi Včelná pocházejí ze 14. století. Od roku 1925 se název rozšířil na Včelná pod Boubínem. Správce na pile dělal otec spisovatele Karla Čady. Rodákem je rovněž profesor Josef Kříž. Návesní kaple Panny Marie Karmelské pochází z roku 1817. Místní turistickou atrakcí je největší muzeum žehliček v Evropě. Najdete ho ve velkém statku č. p. 5. Rodina Nuskových sbírá exponáty už skoro půl století, mají jich přes tisíc tři sta. Nedaleko obce leží přírodní památka Poušť. Je to místo s velkým množstvím mravenišť mravence lesního. Na konci července si rozhodně nenechte ujít zdejší Slavnosti medu. Kromě ochutnávek všemožných medů a medových výrobků z celého světa se návštěvník může těšit i doprovodným programem.

Původně sklářská osada Kubova Huť byla založena roku 1728 a byla pojmenována po zámeckém hejtmanovi Gubovi, respektive po lese, jehož jméno nesl. V roce 1728 obdaroval kníže Adam František vimperského měšťana Jana Podschneidera, který již 22 let pracoval na Janouškově huti, 160 strychy lesa pod Gubovým lesem, aby zde postavil huť s příslušenstvím a byty pro sebe a dělníky a po vytěžení dřeva ke stavbám mu dovolil zde udělat pole, louky a pastviny. Dne 12. září 1729 byla huť hotova. Vyrábělo se zde tabulové, zrcadlové i bílé sklo. Ovšem Podschneiderovi se nedařilo a roku 1736 byla huť zrušena. Roku 1860 se ve zdejší lesovně narodil Jan Evangelista Chadt. Od roku 1881 lesní adjunkt na vimperském panství, v roce 1902 vrchní správce polesí Obora u Loun. Později byl jmenován docentem dějin lesnictví a lovu na Vysoké škole zemědělské. Od roku 1883 do roku 1925, kdy zemřel, mu vyšlo přes 90 odborných publikací o lesnictví, lovectví, květeně a historii. Dnes je Kubova Huť významný šumavským lyžařským střediskem. Pyšní se také nejvýše položenou železniční stanicí v Čechách (995 m n. m.), stoupání trati ze Zátoně je 28 promile. V minulosti tudy procházela zde vimperská větev Zlaté stezky. Solný obchod i na této větvi postupně zanikl po třicetileté válce.

Na svahu Světlé hory je pomníček posledního zastřeleného vlka na Šumavě, tzv. Vlčí kámen. Níže pod ním pramení řeka Volyňka. I ta sloužila k plavení dřeva, kousek pod pramenem je k tomu účelu vybudovaná Světlohorská nádrž. Dnes v ní najdeme populaci raka říčního.