Kostel sv. Jakuba v Týně nad Vltavou

Kostel byl založen v druhé polovině 13. století. Roku 1702 byla přistavěna kaple sv. Barbory a v jejím podzemí krypta pro významné hodnostáře města. Do interiéru byly instalovány roku 1717 varhany, které jsou jedním z nejzachovalejších barokních nástrojů v Čechách. V současnosti se v kostele nachází tři zvony nesoucí název Christofor, Vltavotýn a sv. Václav.

Kostel byl založen v druhé polovině 13. století biskupem Tobiášem z Bechyně. Původním patronem byl sv. Christofor, v roce 1569 byl kostel rozšířen a zasvěcen sv. Jakubu Většímu. K dalším úpravám došlo r. 1702. Směrem k náměstí byla přistavěna kaple sv. Barbory a v jejím podzemí krypta pro významné hodnostáře města. Do interiéru byly instalovány r. 1717 barokní varhany, přestavené r. 1777. Jedná se o jeden z nejzachovalejších barokních nástrojů v Čechách (mimo Prahu). Velké úpravy prodělal chrám v srpnu r. 1753 na popud císařovny Marie Terezie, která jej navštívila. Chrám byl barokizován, byla rozšířena loď a přistavěna věž se zvonicí.
V roce 1759 získal chrám další boční kapli sv. Josefa. Radikální úpravy kostela skončily r. 1763. Na hlavní průčelí byly umístěny sochy sv. Josefa, Jakuba a Barbory.

V interiéru chrámu je dochován původní barokní mobiliár, hlavní oltářní obraz je dílem jezuitského malíře Ignáce Raaba, jeho řádový bratr Süsmayer je autorem křtitelnice se zajímavými plastikami Marnotratného
syna a Máří Magdalény, kazatelny a další výzdoby interiéru. Před vstupem do sakristie je odhalena původní freska z období kolem poloviny 16. století, představující Umučení Páně spolu se znaky rodu Cabelických a pánů z Úšavy. Pod freskou byl původně umístěn vchod do rodinné hrobky Cabelických s tesaným kamenným náhrobkem, dnes přemístěným pod chrámovou kruchtu.

Jediným pozůstatkem hřbitova je část terasové zdi pod kostelem. Sochy u schodiště představují sv. Františka Xaverského a sv. Norberta. Socha Panny Marie před kaplí sv. Barbory strážila původně hřbitovní vchod. V průběhu pozdějších let byl kostel několikrát renovován, k radikálnějším změnám jeho podoby již nedošlo.