Zámek Mitrowicz

O historii zámku, který doslova vstal z mrtvých 

V průběhu času se majitelé zámku poměrně často střídali. Byli to Jan Mencelius z Kolsdorfu, Jan de Vitte z Lillientalu, Johanka Branštejnová z Malovic, Pavel Michna z Vacinova. Poté, co v r. 1704 přišel do dražby, stal se jeho majitelem hrabě František Wratislav z Mitrowicz a s jeho rodinou zůstal zámek spjatý po staletí. O několik let později za Františka Karla Wratislava a jeho manželky Marie Anny roz. Kinské došlo k rozšíření obytné části s přístavbou kaple, a tím zámek získal dnešní barokní podobu.

K pozdějším úpravám došlo v r. 1840, kdy byl zrušen mlýn nacházející se v původní renesanční části zámku. Mlýn byl přemístěn do nové budovy na protějším břehu Lužnice a celé řečiště bylo přeloženo dále od zámku, čímž se zvětšil prostor před zámkem a došlo k rozšíření parku, původně založeného už v r. 1753. V r. 1875 byla mezi zámkem a vstupní branou postavena rodinná krypta rodu Wratislavů z Mitrowicz. Jako první sem byly uloženy ostatky bratrů Eugena a Karla Vratislavových, přenesené z kostnice na hřbitově v Týně nad Vltavou.

Rod Wratislavů z Mitrowicz a Schoenfeldu vymřel po meči v osobě Evžena Vratislava roku 1943. Jedinou majitelkou kolodějského zámku se nakonec stala jeho sestra Marie Terezie (1884-1961), která se provdala za svobodného pána Dercsényi, majitele velkostatku v Dolních Počernicích. Ve čtyřicátých letech byl majetek Dercsényiů znárodněn. 

Po znárodnění objektu ve 40. letech 20. stol. byl zámecký areál společně s přilehlými budovami pivovaru, lihovaru, koníren a dalšími obhospodařován místním JZD. Vlastní budova zámku byla násilně oddělena vysokou zdí a sloužila jako depozitář muzea. V pol. 60. let došlo v důsledku stavby Orlické přehrady ke zvýšení hladiny Lužnice, zanikl jez pod zámkem a přilehlý park se výrazně zmenšil rozšířením koryta řeky a stavbou ochranného protipovodňového valu.